Vysoká míra zadluženosti je fenoménem dnešní doby. Zadluženost obyvatel naší republiky je v takové míře, že statistické rčení o každém desátém člověku potýkajícím se s exekucí již zlidovělo a stalo se součástí každodenní reality. K tomuto nutno uvést, že nelze než souhlasit s konstatováním, že stav, kdy každý občan naší země má přímou či zprostředkovanou zkušenost s tvrdými dopady nesplácení závazků, je nezdravý. Jak tedy pohlížet na DLUH jako takový? Je dluh již od podstaty jev špatný, které dluhy je nutné vymýtit?

DLUH je ze své podstaty neutrální. Stejně tak, jako peníze samy. To, zda bude DLUH negativní či pozitivní prvek v životě jedince, rozhoduje ani ne tak jeho výše, jako jeho účel a schopnost dostát dluhu, tedy dluh splatit.

Pokud si dlužník půjčuje na pořízení určité trvalé hodnoty (pořízení bydlení či jiné nemovité věci), nelze o takovém dluhu říct, že se jedná o DLUH vrhající stín na dlužníkovu budoucnost.

Ovšem pokud si dlužník vytváří DLUH na věci zbytečné ( dovolená, vánoční svátky, movitý majetek, který vlastně nepotřebuje), může se stát, že z pozice své finanční gramotnosti propadně do hlubiny dluhů, které pak nebude schopen splácet. A tak jsme svědky masového efektu, kdy průměrní znalci české literatury či dějin Evropy zjišťují až ex post, že ta nová plasmová televize je v konečném důsledku zbytečností.

JE NA KAŽDÉM Z VÁS, S JAKOU SVĚDOMITOSTÍ K DLUHŮM PŘISTOUPÍTE.

Jako poslední větu bych chtěla zmínit, že ten fakt, že nerozumím finančnímu plánování není ostudou člověka. Jak se správně říká: ne každý rozumí všemu.

Proto budete-li stát před problémem zvaném FINANCE a DLUHY, OBRAŤTE SE NA PROFESIONÁLY VE SVĚTE FINANCÍ.

Bohužel, v naší zemi je to tak, že největším pomyslným dlužníkem je český stát, který svým obyvatelům dluží osvětu v otázkách financí.